V červenci 2024 proběhl poměrně krátký záchranný výzkum vyvolaný stavební aktivitou související s rozšiřováním stávajícího parkoviště pro společnost Nestlé Česko na ulici Palackého v Holešově - Všetulích. Areál na výrobu cukrovinek je v obecném povědomí však znám spíše pod původním názvem SFINX, a jeho tradice sahá až do devatenáctého století. Místo výzkumu se nachází v zákrytu několika zbývajících stromů přímo naproti hlavní budovy objektu s ikonickou sfingou před vstupem do závodu. V jižní části dotčené plochy bylo po skrývce nadložních vrstev registrováno celkem 12 kostrových hrobů, které se vyznačovaly špatně čitelnými zásypy s podílem vápenatých konkrecí. Mimo hroby byly při následném začištění plochy v její východní části zjištěny i dva sídlištní objekty, které pravděpodobně přestavují naprostou periferii rozsáhlého polykulturního sídliště nacházejícího se na levobřežní (jižní) terase Rusavy v prostoru původního dřevopodniku (starší, špatně lokalizované a náhodné nálezy) a navazující obchodní zóny (výzkum I. Čižmáře při stavbě OC Tesco).
Pohřebiště, tvořené nejméně dvanácti hroby (není jisté, zda pohřebiště nepokračuje mimo plochu zasaženou stavbou), je na základě nálezů několika skleněných nádob datováno do průběhu 5. století našeho letopočtu, což v archeologické terminologii odpovídá etapě označované jako doba stěhování národů (konec 4. století n. l. až rok 568 n. l.). Toto turbulentní a dynamické období našich dějin je charakterizováno neorganizovanými přesuny velkého množství etnik napříč celou východní, střední i západní Evropou, nevyjímaje ani oblasti římské říše, která se nejprve pod tíhou opakovaných ataků a vnitřních krizí rozpadá na dvě části (západořímskou a východořímskou) a později její západní část trvale zaniká, zatímco z východní části se vyvíjí říše Byzantská.
Zemřelí byli na pohřebišti ukládáni do poměrně rozměrných hrobových jam (největší hrobová jáma dosahovala délky až 3 m) obdélného půdorysu se zaoblenými
rohy, které dosahovaly současně značné hloubky (nejhlubší hrob až 1,8 m od odhadovaného původního terénu). Orientace hrobů byla bez výrazné odchylky ve směru V-Z, přičemž pohřbení byli uloženi v natažené poloze (naznak) s hlavou na západní straně hrobu, tedy pohledem k východu. Profily hrobů byly víceméně vanovité, ve dně pak byly patrné úpravy hrobové jámy do formy kvadratického lůžka, do kterého byla umístěna dřevěná rakev se zemřelým (obrysy rakví byly poměrně dobře čitelné, dřevo dochováno v korozních produktech drobných železných předmětů). Hroby byly rozděleny do dvou skupin 
po šesti hrobech a tvořily semknuté skupiny. Z prozkoumaných dvanácti hrobů bylo v desíti případech zjištěno jejich druhotné narušení, které proběhlo pravděpodobně nedlouho po pohřbu. Vykrádací šachty byly ve většině případů situovány v západní polovině hrobu, tedy nad oblastí hlavy, hrudníku, případně rozšířeny až do prostoru pánve. Pouze dva hroby byly ušetřeny tohoto drastického dobového zásahu. Jeden neporušený hrob obsahoval pohřeb dítěte, ve druhém byla uložena přibližně čtyřicetiletá žena s uměle deformovanou lebkou. Právě fenomén umělého deformování lebek pomocí bandáží od útlého věku je typickým projevem trendů vyskytujících se v době stěhování národů a je dáván do souvislosti s vlivem východních nomádských etnik. O příslušnosti ke konkrétnímu národu nebo skupině obyvatelstva není bohužel v současné chvíli možné sdělit nic dalšího, jelikož v žádném z hrobů (včetně hrobů neporušených) nebyly nalezeny žádné milodary, které by pomohly tuto kulturní otázku rozřešit (např. spínadla oděvu, spony nebo přezky, které mohou být typické pro konkrétní kmen). Zmíněné skleněné nádoby, které byly nalezeny ve čtyřech z dvanácti hrobů pocházejí z oblasti pozdně antických dílen na území
tehdejší Římské říše a v rámci hrobového inventáře se tedy jedná o importované zboží s nepochybně prestižní a symbolickou hodnotou, avšak opět bez možnosti přispění k řešení etnické příslušnosti zemřelých. Dvě nádoby byly prakticky totožné a šlo o dva pohárky z tenkého žlutozeleného skla s nálepy na těle. Další (kompletně dochovanou) nádobou byl masivnější pohárek z karmínového skla na stopce s vývalkem. Posledním, taktéž kompletně dochovaným exemplářem byla lahvovitá nádobka s vysokým, úzkým hrdlem, zdobená skelnou nití ve spirále po obvodu hrdla a těla nádoby. Analogie k posledně zmíněné variantě lze spatřovat na pohřebištích v Praze-Zličíně (drobná láhev v dětském hrobě č. 70) nebo Klosterneuburg (hrob č. 6) nedaleko Vídně. Obě zmíněné lokality nevybočují s datačního rámce 5. století (resp. jeho první poloviny), kam můžeme řadit i hroby prozkoumané v Holešově – Všetulích.
V následujícím období bude veškerý shromážděný antropologický materiál podroben důkladné analýze a movité archeologické nálezy (především skleněné nádoby a drobné železné předměty) projdou procesem restaurace a konzervace. Mimo dobře známé rozsáhlé nitranské pohřebiště (starší doba bronzová), prozkoumané v Holešově v druhé polovině dvacátého století, se jedná o další unikátní funerální památku, díky které bude Holešov (resp. Všetuly) opakovaně zmiňován v odborné literatuře jako nejvýchodněji položené pohřebiště 5. století, prozkoumané na našem území a současně jediné pohřebiště tohoto typu na Zlínsku, potažmo celé východní Moravě.